3 jednoduché kroky ke krásné zahradě
Zámek Blatná
Na místě nynějšího zámku stával hrad Blatná. Byl postaven na skalisku nad bažinami a odtud je odvozen jeho název Blatná. Z hradu zůstala jen část přízemní kaple objevená roku 1926. Zámek má tvar obdélného půdorysu. Do zámku se vstupuje přes most (dříve padací). Pozůstatkem původní tvrze je jen vstupní mohutná věž.
Z nádvoří můžete přejít do parku. Po levé straně nádvoří se nachází Rejtovo křídlo ze 16. století, naproti novější budova ze 17. století, nejstarší část hradu je pouze částečně dochovaná románská centrální kaple z doby kolem roku 1210.Vroce 1235 za Vyšemíra zde vznikla vodní tvrz. Téhož roku zde byl vystavěn palác s kaplí, chráněný zděnou hradbou. Tehdy byla Blatná v držení Bavorů ze Strakonic. Po nich zde sídlil jejich vzdálený příbuzný Jan z Rožmitálu. Ten nechal románské sídlo Bavorů ze Strakonic zbourat a na jeho místě vystavět gotický hrad. Blata byla upravena na rybník a tím ve vysokém násypu zmizely poslední zbytky prvotní stavby a zvětšená plocha byla ohraničena hradbou, před níž byl nezbytný vodní příkop a val. Některé části tohoto opevnění se zčásti dodnes uchovaly. Přístup k hradu zůstal od východu po zdvíhacím mostě, na jehož konci stojí vysoká hranolová věž. Na ní jsou nad portálem zasazené kamenné znaky Jana z Rožmitálu a jeho manželky Elišky z Kravař. K věži připadá po levé straně gotický palác s kaplí v prvním patře. Také byl vybudován druhý palác na místě bývalého románského hradu. Ve stavbě na blatenském hradě pokračoval i Lev z Rožmitálu, známý jako vůdce reprezentačního poselstva krále Jiřího z Poděbrad do států západní Evropy.
Prvním stavebním skutkem jeho syna Zdeňka
Lva z Rožmitálu bylo rozšíření hradní kaple v bavorovském paláci o trojboký závěr.
Díky vymalování stěn biblickými výjevy byla kaple Panny Marie roku 1515 vysvěcena.
Mnohem důležitější bylo Zdeňkovo rozhodnutí o stavbě nového traktu u bavorovské
části hradu podle návrhu královského architekta Benedikta Rieda, který spojoval
gotické a renesanční prvky- Náklady na stavební práce, důstojná reprezentace
odpovídající úřednímu a společenskému postavení, útraty na služebních a
diplomatických cestách i půjčky poskytované králi Vladislavu II. přivedly Zdeňka
Lva do dluhů. Výnos ze dvou hlavních panství, Rožmitálu a Blatné, a liknavé splátky
královské pokladny nebyly dostačující pro krytí všech výdajů. Po Zdeňkově smrti
v roce 1535 musel jeho syn Adam z Rožmitálu celičké dědictví rozprodat. Blatnou
obdržel v roce 1541 jeden ze Zdeňkových věřitelů, Dáma ze Šternberka, a v roce
1555 ji prodal sestrám Kateřině a Anně Řepickým ze Sudoměře. V roce 1560
předala Kateřina Blatnou svému manželovi Zdeňkovi ze Šternberka.
Dalších
dvě stě let se střídali majitelé zámku. Posledním majitelem panství se v roce
1798 stal šlechtický rod Hildprandtů z Ottenhausenu, za kterých byly prováděny
po první polovině 19. století vnitřní úpravy zámeckého areálu stavitelem
Bernardem Gruberem. V anglické novogotice byl poupraven vstupní prostor za věží,
starý bavorovský palác, v sousední Riedově budově bylo změněno propojení místností,
na opačné straně byla zbourána románská kaple a odstraněna otevřená lodžie a
tak získán volný pohled do anglického parku. V roce 1809 byl zbourán dřevěný
padací most a nahrazen mostem kamenným. Z původní obory byl upraven velký
anglický park, pod staletými stromy jsou dosud uchovány sejpy - pozůstatky po
pradávnem rýžování zlata. Roku 1945 se stal zámek vlastnictvím státu. V 80.
letech proběhla jeho generální rekonstrukce. V restituci roku 1991 připadl
zámek Hildprandtům. Byla pozměněna interiérová expozice, která je z větší části
věnována členům rodiny Hildprandtů. Zámecká expozice je formou prosklených vitrín
s exponáty.